SK Tempo stále mezi třemi nejlepšími týmy Evropy

Ve dnech 3 - 5.10.2013 se za účasti nejlepších týmů z deseti evropských zemí, konal v moravském Holešově nejprestižnější evropský klubový turnaj – Europacup, kterého se mohou zúčastnit pouze mistři svých zemí. Českou republiku v mužské kategorii již po šesté v řadě reprezentovalo pražské Tempo, nechyběl obhájce titulu, švédský klub Uppsala BGK, druhým švédským týmem byl klub Tantogarden BGK, Německo reprezentoval vloni stříbrný tým BGS Hardenberg - Pötter, z Finska přicestoval tým Manse RG, Švýcarsko reprezentoval MC Olten, Nizozemsko MGC Oirschot, Rakousko WAT 21 Wien, Itálii GSP Vergiate, Slovensko GK Bratislava a Portugalsko Clube Minigolfe do Porto.
SK Tempo Praha, sedminásobný mistr České republiky, se na minulém Europacupu v portugalské Vizele, postaral o senzaci, když po šestnácti letech dokázal pro ČR získat z tohoto vrcholného evropského podniku medaili. Svou kvalitu prokázal i v letošním ročníku extraligy, jelikož ani jednou v letošním roce nenašel doma přemožitele a tak nebylo divu, když do letošního ročníku Europacupu, vstupoval SK Tempo Praha s ještě většími ambicemi. Překonat zisk loňské bronzové medaile. Nutno říci, že pro to měl všechny předpoklady. Výhodu znalosti holešovského miniaturgolfového hřiště, skvělé zázemí vytvořené domácími pořadateli a nakonec i značnou fanouškovskou podporu tuzemských minigolfistů, kteří se do dějiště šampionátu přijeli podívat a český tým povzbudit.
Pražanům se vstup do turnaje vydařil, když během prvních třech okruhů byli neustále v kontaktu se špičkou a navíc na skvělém třetím místě. A co víc, ztráta na první dva celky, německý Hardenberg a švédskou Uppsalu, dva jednoznačně nejlepší týmy Evropy, nebyla nijak velká.
Ve druhém hracím dni Tempo stále hrálo bez větších výkyvů, i když pravda, takové ty top okruhy, které střídavě hrály týmy před ním, nedokázali jeho hráči zahrát. Snad i proto se odstup od prvních dvou celků poněkud zvýšil, bohužel se Tempo muselo dívat i pod sebe, odkud se nebezpečně blížili celky Oltenu a Tantogarden. Italskému týmu GSP Vergiate holešovské hřiště příliš nesedlo a tak bojoval s finským Manse RG už jen o postup do finálové šestky. Druhý hrací den se ukázal být jako zlomový i v souboji o titul, na který si úplně nejvíc brousil zuby německý bundesligový fenomén BGS Hardenberg-Pötter, jehož hráči několikrát v roce využili geografickou blízkost hřiště ke své domovině a velmi pečlivě „mapovali“ systémy a volbu nejlepších míčů. Ani oni se však nevyvarovali jednoho zaváhání hned v prvním okruhu druhého hracího dne, které bylo opravdu fatální. Sto čtyřicet tři údery v jednom okruhu nezahrál nikdo z prvních čtyř týmů. Do té doby suverénní německá mašina se z tohoto selhání jen těžko vzpamatovávala a na první Upssalu dále už jen ztrácela.
Do sobotního finále si tak nejvýhodnější pozici vytvořil, v pohodě hrající tým BGK Uppsala, před druhým BGS Hardenberg-Pötter. Na třetím místě si mírný náskok drželo pražské Tempo před švýcarským Oltenem, který se také, díky skvělým individuálním výkonům svých hvězd G. Inmanna a M. Rhyna, k bronzovému stupínku pomalu ale jistě přibližoval. V úvodních dvou kolech se pak Hardenberg nadechl k mocnému finiši, z náskoku Upssaly ale dokázal umazat jen pár úderů. Bohužel se vždy v jejich týmu našel jeden hráč, který okruh pokazil (v prvním to byla hvězda týmu H. Erlbruch, ve druhém zase M. Mann), jinak by z jejich strany tlak, na vedoucí tým, mohl být ještě větší. Ani Tempu se první finálový okruh moc nevydařil, naštěstí stejný výkon zahrál i Olten a tak se náskok Tempa nijak nezmenšil. Jak moc chtělo pražské Tempo i doma vystoupit na „pódium“, ukázalo v posledních dvou okruzích, kdy jeho hráči předvedli to nejlepší ze svého umění. V předposledním okruhu, ke svému náskoku na Olten, přidali úder, v tom úplně posledním pak vyrovnali nejlepší okruh celého turnaje švédské Upssaly, a v naprosté pohodě si tak, za ovací fanoušků, došli pro bronzové medaile. Žádné drama se nakonec nekonalo ani v souboji o titul, když v posledním okruhu zahrál Hardenberg jen průměrně, což mu na tradičně skvěle hrající Upssalu, opravdu nemohlo stačit. A kdože to švédského fenoména opět dotáhl ke zlatu? Jistě. Je to on. Nebojím se ho označit za nejlepšího minigolfistu planety všech dob, Carl-Johan Rynner. On jediný se ze všech hráčů dokázal dostat s průměrem na jeden okruh pod 20 úderů. Devět soutěžních okruhů zvládl zahrát pouze na 179 úderů, což činí průměr 19,9 úderu na jeden okruh. K tomu není víc co dodat. To se prostě musí vidět. A bylo skvělé, že česká minigolfová obec vůbec měla, díky tomuto svátku minigolfu, který byl po letech uspořádán v tuzemsku, příležitost takovéto hráče na vlastní oči vidět. Mnozí z českých minigolfistů si také tuto možnost nenechali ujít a do Holešova přijeli. Ostatní pak mohli souboje těch nejlepších týmů sledovat při on-line přenášených výsledcích po celou dobu šampionátu u svých PC, což už se ku prospěchu minigolfu u nás, stalo samozřejmostí. SK Tempo Praha tak všem svým fanouškům a příznivcům, kteří klub přijeli podpořit až do Holešova, ale samozřejmě i těm, kteří drželi palce v teple svých domovů, srdečně děkuje za jejich podporu a blahopřání. Jsme neskutečně rádi, že se nám i „doma“ podařilo obhájit loňské umístění a dokázat tak, že to nebyla náhoda. Že se s námi v Evropě prostě musí počítat.

autor Vózr